 |
|
|
|
|
Neonka obecná - Paracheirodon innesi
Čeleď - Characidae (tetrovití)
Oblast - Jižní Amerika
Místo rozšíření - horní tok Amazonky v Peru, Kolumbie, Brazílie
Maximální dosahovaná velikost - 4 cm
Teplota vhodná pro chov - od 20 do 26 °C
Potrava - všežravá
Doporučený rozsah PH - od 6 do 7
Neonka obecná je pravděpodobně jedna z nejznámějších a možná i nejpopulárnějších rybiček chovaných v našich akváriích. Jedná se o typickou hejnovou rybičku. Neonky snesou poměrně široké rozmezí životních podmínek.Voda polotvrdá, ale pokud je chováme jen pro potěšení a nechceme je množit vyhovuje voda i tvrdší. Je vhodné je chovat s jinými menšími mírumilovnými druhy. Často se kombinují i se skaláry. Pokud jsou spolu od malička nebývají problémy. Pro tento účel jsou ale vhodnější neonky červené, které jsou o něco větší. Akvárium musí být dobře zarostlé, aby neonkám poskytovalo dostatek úkrytů. Na dno je vhodné použití dobře proprané uhlí. Samice jsou o něco robustnější než samci, mají vyšší tělo a mírně prohnutý neónový pás. Tělo je protáhlé, ze stran mírně stlačené. Hřbet je tmavoolivově zelený, břicho žlutavě bílé. Od předního okraje oka se táhne středem těla až do výše tukové ploutvičky nádherný modrozeleně zářící pruh, vybíhající ostře dozadu. Pod ním od středu těla se táhne stejně široký krvavě až ohnivě červený pás. Oční duhovka je zářivě modrozelená. Ploutve jsou bezbarvé, jen první paprsky hrbetní ploutve jsou mléčně bílé. K vytírání je vhodné pár přemístit do samostatné vytíračky (stačí objem do 10-ti litrů). Pro tření jsou vhodnější spíše nižší teploty (do 22°C) a voda musí být velmi měkká. K vytírání je zapotřebí jemnolistých rostlin. Po vytření je nutno rodiče odlovit, jinak vlastní jikry sežerou. Plůdek se líhne do 24 hodin a vyžaduje velmi jemnou potravu (vířníci, drobné nauplie buchanek nebo artémii).
Něco více o neonce obecné - paracheirodon Innesi
Pro zájemce, kteří se chtějí dozvědět o neonce obecné trochu více.
Tato characida pochází z pramenitých vod amazonské oblasti z podhůří peruánských And. Byla objevena v roce 1936. Do Evropy se dostala v letech 1937 až 1940. Do naší republiky byla dovezena v roce 1945 a brzy se ji podařilo i rozmnožit. V současné době je jednou z nejznámějších characid u nás. Z dříve problematické rybky se stala jednou z nejodolnějších rybek. To mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti, jelikož tuto krásnou rybku chovám a odchovávám více jak 25 let. Mohu dokonce říci, že to byla vlastně moje první akvarijní rybka, kterou jsem úspěšně rozmnožil. Musím ovšem dodat, že to bylo díky mému příteli Ing. Aleši Fischerovi, který mi podrobnosti odchovu v mých prvopočátcích akvaristických krůčků poradil.
V původním prostředí žije v křišťálově čisté, měkké, slabě kyselé vodě, teplé 22 - 24° C. Řeky jsou v domovině této rybky zastíněny bujnou vegetací a rybky si tím přivykly na trvalý polostín, ve kterém se cítí nejlépe.
Sameček je štíhlý, v bříšku rovný a svítící pás má přímý. Dorůstá velikosti 3,5 - 4 cm. Samička je zavalitější, svítící pás pod hřbetní ploutví má obloukovitě prohnutý směrem dolů a dorůstá 4 cm. Neónka obecná je mírumilovná rybka. Daří se jí v prostornějších nádržích, zarostlých nejlépe rostlinami okyselujícími vodu. K nejvhodnějším mohu doporučit Microsorium pteropus - hnědovku křídlatou. Dno jí vyhovuje nejlépe tmavé (čedič, břidlice, hnědé uhlí). Celková tvrdost vody by neměla být vyšší než 8° N s neutrálním pH. Tyto hodnoty vody ovšem nejsou důležité pro běžné chovatele, kteří neónku nechtějí rozmnožovat. Teplotu v nádrži musíme udržovat v rozmezí 20 - 24 st. C. Neónkám obecným neprospívá příliš stará akvarijní voda. Doporučuji její pravidelnou obměnu. Bez problémů vydrží obměnu celé nádrže i neodstáté vody přímo z vodovodu. Rybky využívají hlavně spodní část nádrže. Nejlépe vyniknou na tmavém - černém pozadí, na kterém vyniknou i rostliny v akváriu. Milují stinnější místa. Je to typická hejnovitá rybka. V době tření samečci bojují o samičky a jsou sytěji vybarveni. Rybky pohlavně dospívají v šesti až osmi měsících stáří a v této době si nemůžeme splést samičku se samečkem, jelikož je značně plnější v bříšku. Rybky se ochotně třou v jakékoli vodě, ale pro odchov bychom si měli připravit vodu velmi měkkou do 3° N, s hodnotou pH 6,5. Přestože má s rozmnožováním neonek obecných mnoho akvaristů značné zkušenosti, není jednoduché a mnoho pokročilých akvaristů si láme hlavu nad nezdary ve výtěrech. Poměr celkové a přechodné tvrdosti vody a hodnota pH zde hrají nejdůležitější úlohu a mohu potvrdit z vlastní zkušenosti a zkušeností mnoha mých kolegů, že každý tetru neónovou tře v jiných hodnotách vody. Chovné páry umisťujeme do vytíraček o velikosti do pěti litrů s rošty, aby chovné páry po vytření jikry nesežraly. Ke tření napomůže trs hnědovky křídlaté. Jikry jsou čiré, průhledné a nelepkavé. Po dokonalém vytření mnohokrát nepoznáme samičku od samečka, jak se jí zmenšilo bříško. Druhý den po výtěru se z jiker vylíhne potěr, který pět dní tráví žloutkový váček. Při teplotě 22 - 23° C se potěr rozplave šestý den, kdy je ho třeba začít krmit co nejjemnější potravou. Do stáří jednoho měsíce rybky nepřijímají žádnou suchou potravu. Nejvhodnější jsou jemné žábronožky. Po měsíci se malé rybky začnou vybarvovat a přijímat mraženou nebo i jemnou suchou stravu.
Věřím, že vám těchto málo mých zkušeností napomůže k úspěšnému chovu nebo i odchovu těchto krásných rybek. Přeji vám k tomu mnoho úspěchů.
Neonka červená - Cheirodon axelrodi
Čeleď - Characidae (tetrovití)
Oblast - Jižní Amerika
Místo rozšíření - Venezuela, přes Brazílii po Kolumbii, horní tok Rio Negro
Maximální dosahovaná velikost - 5 cm
Teplota vhodná pro chov - od 24 do 27 °C
Potrava - všežravá
Doporučený rozsah PH - od 4 do 6
Tělo má podobné jako neónka obecná- paracheirodon innesi, je však větší a statnější. České jméno dostala podle červeného pruhu, který se táhne podélně přes celou dolní polovinu těla. Modrozelený pruh umístěný nad červeným pruhem je o něco širší, než u neónky obecné a je třpytivější. Na spodku břicha je malá stříbřitě lesklá skvrnka. Hřbet je červenohnědý. Ploutve jsou bezbarvé, jen první paprsky hřbetních, řitních a břišních ploutví jsou mléčně bílé. Sameček je štíhlejší a podstatně menší.
Pro chov dostačuje nádrž střední velikosti, dobře zarostlá, nejlépe rostlinou microsorium pteropus. Na dno je vhodné opět použít jako u neónky obecné dobře proprané uhlí. Neónka červená je rybkou, teplých, značně kyselých a velmi měkkých pralesních vod. Proto by měla být i pro chov voda v nádržích lépe měkká, než tvrdší. Je vhodné použití i rašelinových výluhů. Rybky pohlavně dospívají v šesti až osmi měsících. Při chovu neonek je třeba dbát na kvalitu vody a pravidelně provádět její částečnou výměnu.
Něco více o neonce červené - cheirodon axelrodi:
Jen málo druhům akvarijních rybek poskytla příroda tak krásné exotické vybarvení. Tento skvost amazonských teter byl objeven v roce 1952 v jednom z velkých levých přítoků Amazonky Rio Negro na tisíce kilometrů vzdáleném od domova podobné neónky obecné - Paracheirodon innesi. I když mají obě rybky podobné vybarvení, biotop, ve kterém žijí je podstatně odlišný. Rio Negro protéká hlubokým pralesem v rovníkové oblasti Amazonie. Tato veliká nížinatá oblast má mimořádně vhodné podmínky pro vzrůst bujné tropické vegetace. Velká rovníková vedra značně zahřívají vodu Rio Negra a jejích přítoků. Vzhledem ke geografickému podkladu, který netvoří vápenaté horniny, je voda velmi měkká a nasycená výluhy pralesních rašelin a vodních rostlin. Neonka červená je tedy rybou teplých, značně kyselých, velmi měkkých, černých pralesních vod. Abychom zabezpečili zdravý chov a rozmnožování těchto rybek, je nutné vytvořit v akváriu co nejpříznivější podmínky, podobné domovině. Není dobré chovat neónky červené ve společnosti s cichlidami a živorodkami, protože nesnášejí dusičnany z odpadních látek. Vyžadují tmavé dno s dobře rostoucími šípatkovci a vyluhovanými kořeny olše nebo dubu. Nejvhodnější rostlinou pro biotopní nádrž je Microsorium pteropus, která svým výluhem zabezpečuje dobrou kvalitu vody. Bez těchto rostlin je chov a zvláště rozmnožování málo úspěšné. Dospělé rybky se zdržují převážně u dna nebo ve středním sloupci vody. Voda v biotopní nádrži nesmí být tvrdá. Její celková tvrdost by neměla překročit 8° N. Optimální kyselost vody pH 6,5. Hejno neónek červených je skutečnou ozdobou každé nádrže. Rybky dorůstají velikosti 5 - 6 cm. Samička je vždy větší, v břišní partii mírně oblá až k ocasní ploutvi. Sameček je menší, štíhlejší, bříško má rovné. Aby rybky byly plodné, je rozhodující potrava. Nejlépe vyhovuje různorodé živé krmivo, zvláště drobnější buchanky a mladé červené perloočky. Před třením je dobré podávat i vařený vaječný žloutek. Pro tření červených neónek je vhodná vytíračka do pěti litrů, zase s trsem hnědovky křídlaté. Voda by měla mít parametry - celková tvrdost do 2°N, bez uhličitanů, o kyselosti 5 pH. Je opět velmi důležitý poměr tvrdosti a kyselosti vody, stejně jako o neónky obecné. Rozdíl je ovšem i v teplotě vody, která by pro tření neměla klesat pod 26° C. Červené neónky se třou v nočních hodinách při tlumeném osvětlení. Embrya neónek červených se líhnou při teplotě 28° C za 25 hodin a jsou světloplachá. Leží na dně vytíračky, nebo jsou zavěšená na stěnách, kde tráví žloutkový váček. Koncem šestého dne naplňují plynový měchýř, rozplavávají se a začínají přijímat velmi jemnou cezenou živočišnou potravu. Plůdek roste velmi pomalu a prachovou potravu je třeba podávat minimálně čtrnáct dní. Vybarvovat se začínají v jednom měsíci stáří, kdy začínají přijímat i mraženou nebo suchou velmi jemnou potravu.
Závěrem je možno říci, že rozmnožování červených neónek je dosti náročné i pro zkušeného akvaristu, vyžadující značnou trpělivost, znalosti a zkušenosti chovatele. Mě osobně se je podařilo vytřít a odchovat poprvé až po desetiletých zkušenostech, a pravidelně je odchovávám asi patnáct let.
Chov a odchov tetry červenoústé - Hemigrammus rhodostomus
Tuto moji nejoblíbenější tetru jsem poprvé získal v lednu 1981 od pana Zimoniho z Havířova, který je v té době již pravidelně rozmnožoval. V té době byly její odchovy celkem vzácné. Choval jsem ji společně s neonkou červenou, se kterou vynikne ve společné nádrži podle mého názoru nejlépe.
Tato typicky hejnovitá rybka dorůstá velikosti 5 - 6 cm. Pochází z dolního toku Amazonky. Sameček je od samičky znatelně menší a samička je v bříšku plnější. Její stříbřité tělo je od hlavy až do třetiny těla zbarveno intenzivní červenou barvou. Sytost červeného zbarvení se zvyšuje s kvalitou vody, ve které je chovaná. Patří mezi náročnější chované akvarijní rybky. Hejno těchto rybek vyžaduje prostornější nádrž o velikosti minimálně sto litrů. Stejně jako neonce červené vyhovuje této rybce stinnější nádrž. Hlavní pozornost je třeba věnovat, jak už jsem podotkl, kvalitě vody. Je nutná její pravidelná výměna, čímž snižujeme množství dusitanů a dusičnanů na minimální hodnoty. Teplota vody vyhovuje kolem hodnoty 24° C, kyselejší kolem 6 pH a pokud možno měkká, což ale není podmínkou, pokud tuto rybku nechceme množit. Z praxe zase mohu doporučit k přirozenému okysličování vody v nádrži velmi odolnou rostlinu hnědovku křídlatou (Microsorium pteropus). S krmením těchto rybek si není třeba dělat starosti, protože přijímá jakoukoli drobnější živou, mraženou nebo i suchou potravu. Není nic krásnějšího, než hejno těchto rybek s hejnem neonek červených v nádrži osvětlené červeně zbarvenou zářivkou.
V odborné literatuře jsou popisovány tři druhy těchto navzájem podobných teter. Hemigrammus rhodostomus, Hemigrammus bleheri a Petitella georgiae. Podle mých zkušeností se ale běžně v prodeji vyskytují pouze Hemigrammus rhodostommus a bleheri, které jsou od sebe téměř nerozeznatelné.
Odchov těchto rybek je už pro zkušenějšího akvaristu. Základem pro zdárný odchov je již zmíněný její chov ve velmi měkké, kyselejší a hlavně dusitanů a dusičnanů prosté vodě. Rovněž je důležitá různorodá kvalitní potrava. Mě osobně se podařil její odchov poprvé až téměř po dvou létech od jejího prvního nákupu, tedy někdy začátkem roku 1983. Od této doby tuto krásnou rybku pravidelně množím, někdy s menšími, někdy s většími úspěchy. Ke tření se hodí nádrže od deseti litrů výše a to podle toho, jestli třeme rybky v jednotlivých párech nebo pohromadě více jedinců. Vytírací vodu je třeba upravit na přibližně tyto hodnoty: celkovou tvrdost do 1° dGH, alkalitě 0,2 dKH, vodivosti 30° uS a teplotu zvýšíme na 26 - 28° C. Rybky se třou vždy v noci nad ránem nejlépe do trsu hnědovky křídlaté. Třené páry je nutné po vytření co nejdříve odlovit, protože velmi rychle a ochotně žerou vytřené jikry. Vývoj zárodků v jikře trvá pouze 15 hodin. Pak tráví tři dny vaječný žloutek a čtvrtý den se rozplavou a přijímají velmi jemnou živou potravu. V průběhu odchovu je třeba dbát na co nejnižší hladinu dusíkatých látek ve vodě. Rybky rostou podstatně rychleji, než neonky červené.
Jelikož je tato tetra velmi náchylná na změnu chemismu vody, doporučuji při jejím nákupu přidávat do transportního sáčku doma vodu z vaší chovné nádrže, aby si rybky lépe přivykly na hodnoty vody ve vaší nádrži. Někdy se stává, že se po přemístění do nádrže vyvracejí břichem vzhůru. Pak je třeba je ihned rukou z tohoto šoku dostat. Po lehkém dotyku rukou se většinou hned rozplavou a již nemají problém s přemístěním a přizpůsobením se v nových podmínkách.
Přeji vám k úspěšnému chovu a třeba i odchovu mnoho úspěchů.
Chov a odchov Papiliochromis ramirezi - cichlidky Ramirezovy
Cichlidka ramirezova je další krásná a mnou oblíbená akvarijní rybka pocházející z řeky Apure a Rio Meta ve Venezuele. Sameček dorůstá trochu větší velikosti, než samička. V dobrých podmínkách až sedmi centimetrů. Tyto rybky patří mezi nekrásněji zbarvené cichlidky. Základní zbarvení je modrofialové se značnou změnou barev až do nachově červené. Na bocích při intenzivním osvětlení vystupují různé odstíny duhových barev. Břišní partie rybek jsou zbarveny žlutošedě a často přecházejí až do olivově zelené barvy. Přes oko rybek a pod hřbetní ploutví je několik tmavých hnědočerných skvrnek. Tlamka je v horní části načervenalá, v dolní šedozelená. Oko je poměrně veliké. Horní část duhovky je světle modrá, spodní část je jasně červená. Hřbetní ploutev má značně dlouhou, táhnoucí se téměř po celém hřbetu. Je vysoká, průsvitná, s nachově červeným zbarvením. První tři paprsky hřbetní ploutve jsou prodloužené a černě zbarvené. Prsní ploutve jsou bezbarvé, břišní oranžové s nádechem až do červena. Řitní ploutev je nachově červená. Ocasní ploutev je trojúhelníkovitá, růžová nebo oranžová, s načervenalými ploutevními paprsky. Zbarvení samičky je méně výrazné a druhý prodloužený paprsek hřbetní ploutve je kratší, než u samečka. Samička bývá v době tření plnější v bříšku a zadní část bříška má růžovou až načervenalou. Ramirezkám se nejlépe daří v hustě zarostlých nádržích, dobře osvětlených. Nejlépe vynikne jejich zbarvení v přírodním světle. Voda pro chov postačuje normální, teplá 24 - 26 ° C. Nesnáší jakékoliv chemikálie a potřebuje pravidelnou výměnu vody. Je to velmi žravá rybka přijímající jakoukoliv rozmanitou potravu. Já ji odchovávám na mražených buchankách a perloočkách a velmi dobře přijímají SAK 55.
Pro odchov rybek je potřeba ovšem měkká voda s pH mírně nad 7,0 a teplotou od 26 do 28° C. Já používám upravenou demineralizovanou vodu. Rybky se ochotně třou i ve společné nádrži, kde ale většinou nemají potřebný klid. Samička se vytře na předem očištěný kámen nebo i do písku. O jikry se po oplodnění většinou stará sameček. Pro zdárnější odchov je lepší chovný párek přemístit do menší nádržky s potřebnou kvalitou vody, kde pak mají rybky potřebný klid na vytření a starání se o jikry. Ty se líhnou podle teploty vody třetí až čtvrtý den a rozplavávají se sedmý den po vytření. Rybky velmi dobře přijímají žábronožku a značně rychle rostou, pokud jsou dobře a pravidelně krmeny.
Já jsem se poprvé setkal s ramirezkami u svého přítele akvaristy Jiřího Kokoška. Ten odchov ramirezek, když jsme ještě neměli přístup k demineralizované vodě, prováděl v odchycené dešťové vodě. Jednou musel někam odjet v době, kdy se mu zrovna ramirezky měly třít a tak mě požádal, abych vytřeným rybkám jikry odebral a dal je dešťové vody. Musím přiznat, že jsem od té doby neměl lepší odchov. Ani jedna jikra nezplesnivěla a všechny se po vykulení dobře rozplavaly a byl to jeden z největších mých odchovů cichlidky ramirezovy. Je pravdou, že v dnešní době bychom si už asi nemohli dovolit dát rybky do dešťové vody.
Cichlidka ramirezova je velmi klidná snášenlivá rybka vhodná do společnosti menších rybek. Chovný pár si jen v období tření hlídá vlastní teritorium, od kterého odhání ostatní rybky. V nádrži neryje a její zbarvení zaujme každého, kdo ji poprvé uvidí. Proto je další mnou doporučovaná rybka do společenské nádrže. Přeji všem, kteří si cichlidku ramirezovu do akvária pořídí, mnoho úspěchů s jejím chovem a třeba i odchovem.
Nannostomus beckfordi – drobnůstka pruhovaná
Nannostomus beckfordi – drobnůstka pruhovaná – dorůstá velikosti šesti centimetrů. Vyskytuje se ve středním a dolním toku Amazonky, Rio Negru, Paraná . Objevena byla v roce 1911. Tělo rybky je velmi podlouhlé, ze stran mírně zploštělé. Hlava je zašpičatělá. Hřbet je šedozelený až žlutý, boky žlutavé, břicho bělavé. Od špičaté tlamky přes oko až ke koření ocasní ploutve má podélný černohnědý pruh. Má výrazně rozdílné denní a noční zbarvení. Sameček má spodní lalok ocasní ploutve a řitní ploutev karmínově červenou. Samička má ploutve bezbarvé. Pro chov stačí nádrž střední velikosti, dobře osázená rostlinami. Voda vyhovuje polotvrdá o kyselosti pH 6,5. Rybka je vhodná do společenské nádrže s neonkami, ramirezkami apod. Je vhodné ji chovat ve větších houfech. Nesnášejí značné výkyvy teploty vody. Mají zajímavý trhavý způsob plavání. Samečci na sebe občas dorážejí, aniž se však poraní. Tření vyžaduje značně měkkou vodu, pH 6 – 6,5 v drobnolistých rostlinách. Po tření je třeba rybky odlovit, jelikož velmi rychle jikry požírají. Potěr je třeba krmit živou velmi jemnou potravou.
Oryzias Woworae Medaka
Oryzias Woworae Medaka je mezi akvaristy velmi málo známou rybkou. Byl objeven v roce 2010 na ostrově Muna, v říčce Mata Fotuno v Indonésii. Objevitelkou byla dr. Daisy Wowor, podle které získal nový druh jméno. Jedná se o mírumilovný, krásně vybarvený druh, který dorůstá velikosti 3 cm a je tak ideálním obyvatelem pro rostlinná společenská a nano akvária. Pro chov se hodí voda středně tvrdá 5 – 15 dGH o teplotě 23 – 26° C a pH 6 – 7. Několik rybek jsem získal od kamaráda Mirka Uvíry a po velmi krátké době se mi je podařilo odchovat. Odchov je velmi jednoduchý. Vodovodní vodu o celkové vodivosti cca 12O mS a pH 7 jsem nijak neupravoval. Jen rozplavaný potěr je třeba krmit nejjemnější vylíhnutou artémií.
|
|
|
|
 |
|
